Pro každého je to něco jiného a může to být vlastně cokoliv :)
Pro mou kamarádku to jsou slané brambůrky, pro mého otce maso, pro babičku knedlíky, pro jinou kamarádku jogurty, pro mou spolusedící Redbull a mohla bych pokračovat dále a dále.
Myslím si, že naprosto každý má nějakou tu slabinu, neřest, lásku pro nějaké jídlo či pití nebo něco úplně jiného :)
Je to něco na co jsme si navykli, něco co naše chuťové buňky a mozek potřebují a touží po tom. Někomu jeho "dávka" stačí jednou týdně a někdo jí potřebuje denně ne-li víckrát za den
(Dávkování dle potřeby :D)
Má osobní láska, už od dětství, je čokoláda. Možná právě proto, jsem byla docela tlusté dítě :D
Čokoládu opravdu miluji už od raného dětství a tato láska mi vydržela dodnes.
Myslím si, že s čistým svědomím můžu říct, že patřím mezi ty opravdové znalce a labužníky a jsem o level výš než ty co normálně říkají, že jí mají rádi nebo jí téže milují :) Tvrdím to z jednoho prostého důvodu, a ten je, že o ní vím asi úplně všechno a pracovala jsem v muzeu čokolády
(boží práce!). Dělala jsem tam v čokoládovém baru, pořádala prohlídky a vyráběla čokoládové pralinky, ale postupem času jsem tam dělala naprosto všechno :D
V posledních několika letech si mé závislosti na čokoládu všimli lidé kolem mě
(jakby také ne, když jsem nonstop od ní upatlaná :D) a já si tehdy uvědomila, že opravdu jím denně čokoládu. Potřebovala jsem jí minimálně 1x denně, ale většinou 2x. Do školy k svačině nějakou čokoládku či čokoládovou tyčinku a po obědě :) Byla to už opravdu závislost, kterou jsem milovala a všichni to věděli (
aspoň nebyl problém z dárky že)
A proč celý tento článek vůbec píši?
Protože v posledním měsíci a kousek jsem čokoládu měla v minimálním množství, kvůli hubnutí a když už jsem si nějaký ten kousek dala přišly výčitky.
Včera večer jsem si uvědomila, že takhle to dál nepůjde.
Je to něco na co jsem zvyklá a opravdu to potřebuji už jen kvůli tomu pocitu a psychice
(asi jsem blázen). Celou tu dobu jsem taková posmutnělá, nervní a odtažitá. Všechno to má prostý důvod, jsem v myšlenkách u čokolády a jídla z ní, které si odepírám
(vkrádá se mi i do snů!) :D
Hodně jsem o tom přemýšlela a došla k závěru, že když mám pravidelný pohyb a celkově zdravou stravu v normálním množství (pro vás pořád malém) můžu se vrátit aspoň z poloviny ke svým návykům.
Naštěstí nejím, žádné levné a všelijak "očůrané" čokolády, takže jsou i zdravé :)
Takže nakonec budu v klidu šťastná a spokojená, vlastně možná i vy :D přece jen je to jídlo a pořád chcete, abych jedla víc :D
Kdyby jste chtěli můžu vám napsat nějaký zajímavý článek o samotné čokoládě nebo to udělat na takový seriál a napsat o ní všechno :D Jak říkám vím toho kvanta :) jednak z onoho čokoládového muzea, kde jsem pracovala a z hodně knih co jsou o čokoládě :)
A nakonec nečekaná otázka :D Jaká je ta vaše láska? :)